Dravé branické mládí nestačilo na soví ekipu
Ačkoliv to začíná být klišé i tentokrát nesmíme ochudit naše fanoušky o další originální povídku z knihy „Omluvenky z podsvětí“. Tentokrát jsme objevili pomyslnou 13. komnatu, o které jsme bez nadsázky snad ani neměli tušení, ale je tu. Posaďte se, příběh začíná: Rodrigo (25) si takhle jednou zapomněl telefon v práci, a tak se neměl jak omluvit, to dá rozum. A tak neváhal a poprosil svoji hodnou maminku o pomoc. Ta evidentně neváhala také, neboť ihned žhavila linku. Náš lodivod se při pohledu na neznámé číslo zhrozil, co se to zase děje, ale po oslovení „Čau Mourinho, …“ se na jeho tváři rozzářil úsměv a bylo vymalováno. To, že bylo dále vyřknuto „… ten náš klacek dneska nedorazí“ jakoby nezaznělo a omluvenka prošla bez výtek. Snad si z toho tedy nevezmou všichni ostatní příklad a Jiří se tak v blízké budoucnosti neseznámí se všemi, které nás přivedly na tento svět…
(pozn. redakce: Tento příběh je částečně smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je čistě náhodná.)
A teď už k samotnému zápasu. V sestavě se objevil po čtrnáctidenním výpadku Doly, naopak chyběl stálý člen základní sestavy Lumír, kterého zchvátila učební horečka, stejně jako Standu. Nakonec se nás sešlo dost, takže bylo z čeho vybírat. Domácí rezerva nastoupila s mladíky, z nichž polovině bylo sotva osmnáct. Vzhledem k velkému vedru bylo jasné, komu budou síly ubývat rychleji a tak jsme se soustředili na vstup do zápasu. Ten nám vyšel a první půlhodinu jsme na hřišti dominovali. Výsledkem byl Lennyho úvodní gól, když zužitkoval hezkou přihrávku od Vinšátka a ukončil tak svoje „černé“ období bez vstřelené branky, které trvalo celé jaro. 18. min. 0:1. Poté měl několik dobrých šancí zvýšit náš náskok Pepa, ale tentokrát mu nebylo přáno. Domácí párkrát zahrozili, ale ve finální fázi zklamali své příznivce, kterých přišlo na I.B třídu slušných 50. Ve 40. minutě si domácí nedokázali poradit s lodyhou Peggym na první tyčce a výsledkem bylo dvoubrankové vedení. 40. min. 0:2. Zdálo se tak, že do kabin půjdeme s klidným vedením, ale to odmítl domácí bek Mykulets, který si dal předčasný dárek k jeho 16. narozeninám a povedenou střelou z 20ti metrů do levého vinglu pokořil Lukyho. 45. min. 1:2.
O poločase bylo řečeno trenérem vše podstatné a to vrátit se ke hře, kterou jsme praktikovali první půlhodinu, a mělo by to klapnout.
O uklidňující branku se postaral sám kápo, když přešel na pětníku přes několik hráčů a poté ač z úhlu dokázal prostřelit domácího gólmana. 50. min. 1:3. Úplnou pohodu dodal na naše kopačky v druhém poločase nepolapitelný Jarmila, když potrestal zaváhání domácí obrany a v ideální pozici na středu velkého vápna nedal šanci vyniknout domácímu strážci. 65. min 1:4. Tuto příležitost jsme však několikrát poskytli Lukymu, a ten se činil. Minimálně dvě jasné šance chytil a jednou ho podržela tyč. Díky tomu jsme si drželi dostatečný náskok a zápas tak dovedli do vítězného konce.
Závěr: Mladíci z Braníku se drželi statečně, ale dobrý výkonem jsme si výhru zasloužili. Faktem je, že domácí nastoupili se dvěma hráči ve věku 15 let, a to, jak si řada z nás pamatuje, není nic jednoduchého. Takže klobouk dolu před nimi. Teď nás čekají Klánovice, které sice dlouho figurují na předposledním místě, ale už zápas u nich ukázal, že to nebude taková legrace…
Vývoj utkání: 0:1 (18. min); 0:2 (40. min); 1:2 (45. min.); 1:3 (50. min.); 1:4 (65. min.)
Góly ČZU: Jarmila 2x, Peggy, Lenny
©SCA