Jaro 2015
Věděli jsme, že nás čeká 13 zápasů buď a nebo. Vyjma zápasů s týmy Dukly a Ďáblic „B“ jsme byli přesvědčeni, že jsme schopni bojovat o body, což bylo potenciálních 33 bodů.
Hned první zápas byl se sousedem z tabulky, béčkem Unionu Vršovice. Vydřená výhra 2:1 nás utvrdla, že s týmovým výkonem na hranici možností lze uspět. Zopakovat se nám to bohužel nepovedlo hned následující zápas na půdě PSK, kde jsme herně ani výsledkem neuspěli. Následně jsem přivítali na svém pažitu favorizovanou Duklu a přes prážku 2:3 jsme si do trenéra za slušný výkon vyslechli „pochvalu“. No spíše jsme nedostali kartáč a běhací trénink navíc… což jsme brali za úspěch.
Jak sám trenér zdůrazňoval před začátkem jara, nyní nás čekala série 5ti zápasů s týmy, které byly dle podzimních klání pro nás „přijatelnějšími“ soupeři. Zde se měl ukázat charakter týmu a jak to s námi ohledně sestupu doopravdy je. Zápas v Třeboradicích byl díky nedisciplinovanosti a hrubkám domácích doslova dárkem v podobě 3 bodů. Domácí souboj s Juniorem jsme chtěli přetavit v další plný bodový zisk, abychom potvrdili 3 body z venku. Šance jsme měli, ale soupeř těsně před koncem spálil tutovku z malého vápna, takže nakonec bod zlatý. Hned další zápas jsme přivítali v domácí aréně Benice. Cíl byl jasný bezpodmínečný zisk 3 bodů. Soupeř však oproti podzimnímu utkání předvedl velmi slušný výkon, zato naše hra trpěla chybami a po zásluze jsme odešli poraženi 2:4. Tým Benic nakonec obsadil v jarní tabulce 3. místo. Nedalo se svítit, museli jsme v dalším zápase v Cholupicích ukořistit 3 body. Pohled do jarní tabulky tomuto přání svědčil, neboť zisk pouhého jednoho bodu na jaře věštil, že šance tam bude. Nakonec jsme tři body opravdu získali, ale byl to porod. Dalším soupeřem, kterého jsme měli v plánu oloupit byla rezerva Ústí nad Lesy. Celý zápas jsme drželi taktovku a režii hry pevně v rukou, ale neproměnili jsme ani ty nejjasnější šance a tím pádem byl výsledek 0:0 daný. Další rána do našeho nesestupového plánu. Zápas v Braníku byl dle očekávání běhavý a domácí tým potvrdil přízvisko jednoho z nejfotbalovějších týmů v soutěži. Úvodní nápor jsme i díky skvělým zákrokům gólmana přežili, ale těsně před koncem poločasu vcelku nešťastně inkasovali. V druhé půli jsme vyrovnání měli doslova na dosah ruky, ale nepovedlo se. Při hře vabank domácí potvrdili kvalitu a bylo vymalováno 2:0 a jedeme domů s prázdnou.
I přes prohru na Braníku se situace v tabulce velmi vyrovnala a my se dotáhli, i díky ostatním výsledkům, na týmy Junioru a Unionu „B“ okupující pozice před námi. Potřebovali jsme však minimálně 9 bodů z posledních čtyřech zápasů, jenže nás čekali soupeři jako Ďálice „B“ nebo Háje “B“. Trenér Nos hecnul kabinu sázkou, že pokud se zachráníme, že dokopnou zatáhne za své… Základním kamenem pro finiš byl následný domácí zápas s posledním týmem Tempo „B“, které však na jaře s železnou pravidelností bodovalo a pouze ještě horší startovní pozice z podzimu jim znemožnila opustit dno I.B třídy. Střetnutí bylo vyrovnané a až ke konci zápasu po zvýšení náskoku jsme dovolili hostům snížit na 3:1. Tímto výsledkem se hosté de facto odsoudili k jistému sestupu. Zato naše šance ožily záchrana již nebyla pouze v teoretické rovině. Ztráta na tým před námi se ztenčil na nejmenší možnou hodnotu jednoho bodu. Poslední tři zápasy a cíl byl jednoduchý. Získat o dva body více než tým před námi, neboť vzájemný zápas jsme měli horší jak s Unionem Vršovice tak s Juniorem Praha.
Před zápasem v Řepích jsme věděli, že především v domácím prostředí se prezentují tvrdou nesmlouvavou hrou plnou osobních soubojů a zápas bude tzv. bolet. Klání bez větších brankových příležitostí jsme po jedné nenápadné šanci, když Tomáš Horský životním vinglem vyhnal pavouky z baráku, překlopili na svoji stranu a tím výrazně utlumili domácí elán a bojovnost. Soustředěný výkon v defenzivní činnosti a následný pojišťovací gól rozhodli o nesmírně důležitých bodech. Tým Řep prožil rok jak na houpačce, po podzimu se vyhřívali na druhém místě s 28 body, ale jaro skončili na chvostu tabulky a se 4 body uzavírali jarní tabulku společně s Cholupicemi. Přesto se jim hrálo určitě lépe než nám, kteří šli přesně opačnou cestou, podzim leháro a jaro honička. Díky tomuto vítězství jsme poprvé opustili sestupovou pozici, nebo jsme si to alespoň mysleli. Když do kabiny dorazila informace, že díky sestupům pražských celků z divizních soutěží, je více než pravděpodobné, že budou sestupovat tři celky z naší skupiny, byla to rána. Nejprve zklamání vystřídalo odhodlání, neboť i přes tuto komplikaci jsme třetí místo jisté neměli, kor když v posledním kole se přímo utkají oba týmy přímo soupeřící o příčky kolem nás (Union Vršovice „B“ a Junior).
Poslední domácí utkání s neskutečně gólově plodným celkem Ďáblic „B“ (nakonec celkem 140 gólu ve 26 zápasech!), které na naše kolbiště vedl s kapitánskou páskou ligový matador Tomáš Hunal, jsme nastupovali s respektem, ale s vědomím, že nemáme co ztratit. Body jsme v našich plánech z tohoto duelu nečekali, ale Ďáblice na jaře již 4x zaváhali, takže naděje umírala poslední. Celý týden jsme zaměřili taktiku na brejky a precizní obranu, jinak jsme šanci neměli. Možná i podcenění ze strany ďáblickým dalo zavděk tomu, že po 10 minutách bylo skóre 2:0 a to jsme ještě dvě tutovky spálili. Nakonec jsme poločas snů dotáhli k neuvěřitelnému výsledku 4:0. Nutno dodat, že hru tvořil soupeř a my jen trestali chyby. Před druhým poločasem jsme tušili, že soupeř zařadí vyšší stupeň a bude to fičák. Fičák to nebyl, byl to kolotoč zadarmo a to na dlouhých 25 minut. Hosté velmi rychle dali dvě branky a na hřišti figurovalo jen jedno mužstvo. Kdybychom nedali branku z ojedinělého brejku na 5:2, tak se domnívám, že bychom to neudrželi. Tento gól nakonec i tak silného soupeře zbrzdil a my to nakonec „dokopali“ na 5:3. Euforie byla veliká.
Před posledním zápasem na Hájích se nemalá skupinka hráčů vypravila do Vršovic na zápas Unionu s Juniorem. V případě neprohry Junioru jsme mimo klasické sestupové pásmo, jiný výsledek nás tam vrací. Fotbal je krásný a tak domácí zaslouženě vyhráli a my šli zpět na předposlední flek. Divizní rébus ještě nebyl vyřešen, neboť se ani nevědělo, zda se některé týmy vůbec do soutěží přihlásí. Za velkého vedra jsme se šli smažit na umělou trávu do Háji s místní rezervou. Domácím sice o nic nešlo, přesto vstoupili do zápasu s vervou a svoji fotbalovostí a rychlostí nás přehrávali, přesto se do ložené šance nedostali. To se nakonec povedlo až nám a my jí nepohrdli. Vstřelená branka nám dala potřebný klid na kopačky. Druhý poločas jsme bránili pro nás existenční výsledek a domácí se tlačili za srovnáním. Síly nám již docházely, ale díky průtrži deště se několikrát duel přerušil, čehož jsme s chutí využili k odpočinku. Když sudí naposledy fouknul do píšťalky byla to oslava snad větší než při postupu.
Díky třem bodům jsme přeskočili i Junior a nemuseli čekat na sestupovou politiku, jak to dopadne. Nakonec opravdu sestupovali tři týmy, takže jsme utekli hrobníkovi z lopaty. Oslava přímo po zápase prý byla dlouhá, nepamatuji se...Jak řekl sám trenér Nos, bylo to vítězství ducha nad hmotou a snad dostatečná lekce pro následující sezónu.
Jaro jsme skončili na krásném 5. místě s 23 body a skóre 24:17.Celkově jsme skončili na 11. místě s 28 body, 12. místo Junior 26b., 13. místo Union „B“ 25b., 14. místo Tempo „B“ 20b.
SCA